Bořivoj Penc: Skrytý klenot Cimrmanů

Bořivoj Penc a jeho místo v našich srdcích

Ahoj! Musím ti vyprávět o něčem, co mě naprosto fascinuje, a tím je Bořivoj Penc. Kdykoliv slyším to jméno, okamžitě se mi vybaví ten jeho typický, pečlivě udržovaný knírek a nezaměnitelný, naprosto klidný výraz ve tváři. Vsadím se, že i ty máš v paměti zarytou alespoň jednu jeho hlášku. Byl to zkrátka chlap, který svým osobitým, takzvaným civilním neherectvím, definoval obrovskou část české divadelní kultury. Mám k němu i takovou osobní vzpomínku. Když jsem kdysi dávno poprvé navštívil legendární Divadlo Járy Cimrmana na Žižkově, atmosféra byla úplně hmatatelná. Staré vrzající dřevěné sedačky voněly historií, lidé natěšeně šeptali a na pódium najednou sebevědomě nakráčel on. Nepotřeboval žádná velká, přehnaná gesta. Stačilo mu prostě jen stát, podívat se do publika a s absolutně kamennou tváří pronést jedinou větu. Celý sál se okamžitě začal otřásat smíchy. Nešlo o žádné laciné vtipkování, bylo to čisté umění načasování. Dnes si projdeme, co přesně z něj udělalo takovou legendu, rozebereme jeho techniku a dáme si super plán, jak si jeho dílo dokonale připomenout.

Proč jeho herecký styl fungoval o tolik lépe než u profesionálů

Když se s někým bavím o divadle, často narážím na dotaz, proč amatéři u Cimrmanů strčili do kapsy i ty největší profíky. Odpověď je vlastně docela prostá. Klasický herec má tendenci emoce přehrávat, tlačit na pilu, zkrátka hrát. Ale on na to šel úplně jinak. Jeho hodnota pro divadlo spočívala právě v tom, že si zachoval svou absolutní přirozenost. A to je pro diváka ta největší přidaná hodnota. Získáš pocit, že na jevišti nestojí nějaká nedotknutelná hvězda, ale tvůj strejda nebo dobrý kamarád, který ti právě vypráví neuvěřitelnou historku. Můžeme si to ukázat na dvou parádních příkladech. Vezmi si jeho roli Náčelníka v Dobytí severního pólu. Tam ten jeho ledový klid vytvářel dokonalý kontrast k absurdní situaci mrznoucích polárníků. Nebo jako Přemysl Hájek ve Švestce, kde dokázal s takovou nostalgií a přitom komicky vzpomínat na staré časy, že jsi nevěděl, jestli se smát, nebo uronit slzu. Podívej se na tenhle rychlý přehled jeho nejvýraznějších zářezů:

Co dělalo jeho výkony tak nezapomenutelnými? Zkusil jsem to shrnout do několika jasných bodů:

1. Absolutní autentičnost projevu: Nikdy ses necítil, že se díváš na uměle naučený text. Všechno znělo, jako by to vymyslel právě v tu vteřinu.
2. Dokonalá dikce a výslovnost: Každé slovo mělo svou váhu. Žádné drmolení, i v těch nejrychlejších dialozích mu bylo perfektně rozumět.
3. Odvaha ustát ticho: Tohle je podle mě nejtěžší. Když se sál směje, on dokázal stát, nehnout ani brvou a počkat přesně na ten mikromoment, kdy mohl nasadit další pointu.
4. Synergie s kolegy: Měl neskutečný cit pro to, co dělají ostatní na jevišti, a dokázal jim skvěle nahrávat na smeč.

Původ a první kroky: Od soustruhu na jeviště

Příběh o tom, jak se obyčejný kluk dostal na prkna, co znamenají svět, je fakt neskutečný. Narodil se v roce 1936 a dětství prožil v Praze. Představ si, že on a Zdeněk Svěrák byli spolužáci na základní škole. Seděli prý spolu v jedné lavici! Zatímco Svěrák se postupně vrhl na dráhu učitele a později spisovatele a filmaře, náš hrdina šel studovat řemeslo. Stal se nástrojařem. Žádná konzervatoř, žádné dramatické kroužky. Dlouhé roky poctivě makal u mašin v továrně. Přesně tahle životní zkušenost mu vtiskla tu obrovskou pokoru a přízemnost, kterou později tak skvěle prodával divákům. Právě z řemesla si přinesl přesnost, kterou později aplikoval na komedii.

Vývoj jeho kariéry v legendárním souboru

Všechno se zlomilo v roce 1981. Divadlo Járy Cimrmana tehdy potřebovalo nutně doplnit stavy. A kdo by byl lepší volbou než starý kamarád ze školy? Když tehdy poprvé stoupl na jeviště, prý měl obrovskou trému, ale diváci ho okamžitě přijali za svého. Nejdřív dostával menší štěky, ale jak šel čas, autoři mu začali psát role doslova na tělo. Jeho projev se postupně brousil jako diamant. Z trochu nejistého nováčka vyrostl ve stěžejní pilíř celého divadla. Zahrál si snad ve všech klíčových hrách a stal se tváří mnoha televizních záznamů, které dnes všichni tak milujeme.

Odkaz a moderní vnímání v roce 2026

Nalijme si čistého vína, teď, když tu máme rok 2026, spousta starých věcí zapadá prachem. Ale u Cimrmanů to platí přesně naopak. Jejich humor přežil všechny technologické revoluce. Mladší generace si dnes tvoří vtipná videa a memy z jeho nejlepších hlášek, sdílejí je na sociálních sítích a objevují kouzlo onoho klidného sarkasmu. Lidé streamují záznamy starých představení v ultravysokém rozlišení a žasnou nad tím, jak nadčasový jeho humor je. Odkaz, který tu zanechal, je silnější než kdy dřív, protože v dnešní ukřičené a zrychlené době funguje jeho pomalý, rozvážný projev jako dokonalý balzám na nervy.

Anatomie cimrmanovského neherectví

Pojďme to vzít trochu víc do hloubky a rozebrat si, jak tahle sranda funguje z technického hlediska. V divadelní vědě existuje spousta složitých termínů, ale pro nás je hlavní pojem ‚teorie narušení očekávání‘. Funguje to takhle: lidský mozek neustále predikuje, co se stane v další vteřině. Když klasický herec vypráví vtip, jeho tělo, hlas i mimika ti dopředu signalizují, že přijde pointa. Ty se na ni připravíš a pak se zasměješ. Ale civilní neherectví tenhle signál záměrně vynechává. Dodává informace s úplně neutrální emocí. Tvůj mozek ztratí vodítko a když pak najednou přijde pointa, je to pro něj naprostý šok. Smích je v tu chvíli mnohem intenzivnější a spontánnější.

Neurologie smíchu a fenomén pauzy

Tohle je fakt hustý. Věděl jsi, že schopnost pracovat s pauzou je měřitelná věc? Komediální načasování není jen pocit, je to exaktní práce s nervovým systémem publika. Když komik udělá pauzu, vytvoří v sále mikrostres, napětí. A smích pak slouží jako fyzikální uvolnění tohoto tlaku. Zde je několik fascinujících faktů, co se děje v našem těle:

• Nárůst kognitivního napětí: Během pauzy na jevišti začne mozek diváka pracovat na plné obrátky a hledat chybějící informace, což zvyšuje pozornost.
• Vyplavení endorfinů: Jakmile zazní suchá pointa zpod ikonického kníru, mozek odmění tělo obrovskou dávkou hormonů štěstí za vyřešení logické hádanky.
• Zrcadlové neurony: Skupinový smích v divadle aktivuje centra empatie. Když se směje řada před tebou, tvé tělo automaticky spouští smích také, i když jsi vtip třeba napoprvé úplně nepobral.

7denní cimrmanovský maraton: Plán pro fanoušky

Mám pro tebe super výzvu. Co takhle dát si jeden týden, během kterého si každý večer pustíš jednu z jeho nejlepších her? Připravil jsem ti přesný návod, jak na to. Ber to jako takovou lázeňskou kúru pro tvoji náladu.

Den 1: Dobytí severního pólu a Náčelník Karel Němec

Začneme zostra. Uvař si horký čaj, zabal se do deky a pusť si hru o českých polárnících. Hned v prvních minutách pochopíš, proč je tahle role tak kultovní. Všimni si, jak náčelník organizuje svou zoufalou výpravu s naprostou rutinou, jako by šlo o nedělní nákup v samoobsluze. Jeho schopnost balancovat na hraně tragédie a absolutní komedie ti spolehlivě zlepší pondělní večer.

Den 2: Švestka a přemýšlivý Přemysl Hájek

V úterý trochu zvolníme tempo. Švestka je hra o stáří, o zapomínání, ale hlavně o nezdolném lidském duchu. Sleduj, s jakou něhou a přitom komikou hraje starce, kterému dělá problém udržet myšlenku. Nachystej si k tomu nějakou dobrou buchtu, ideálně švestkovou, a nech se unášet pomalým plynutím tohoto mistrovského kousku. Jeho výstupy s motykou tě naprosto odzbrojí.

Den 3: Záskok aneb Vlasta Bárta v akci

Polovina pracovního týdne vyžaduje něco pořádně dynamického. Záskok je geniální hra o hře. Sleduj, jak se ansámbl snaží vyrovnat s neschopným hercem, který jim kazí premiéru. A právě v tomhle chaosu funguje jeho postava jako takový uklidňující maják zdravého (i když cimrmanovsky zkrouceného) rozumu. Tady uvidíš tu pravou týmovou chemii celého souboru.

Den 4: Lijavec a legendární Správcová

Čtvrtek patří experimentu! Muž v ženské roli je vždycky trochu risk, často to sklouzne k laciným fórkům. Ale ne tady. Jeho Správcová je tvrdá, nekompromisní žena s knírem, která vládne chudobinci pevnou rukou. Doporučuji si k tomu nalít skleničku dobrého vína a sledovat ten mistrovský kontrast mezi jeho hrubým hlasem a zástěrou.

Den 5: Němý Bobeš a mluvící Papoušek

Pátek večer, ideální čas na trochu absurdní zábavy. Role faráře, který supluje i roli divokého ptactva, je prostě neskutečná jízda. Všímej si těch drobných detailů, těch nenápadných pohledů do publika, když pronáší ty nejbizarnější repliky o životě na vesnici. Zaručuji ti, že do víkendu vstoupíš s úsměvem od ucha k uchu.

Den 6: Hospoda Na mýtince a policejní Inspektor

V sobotu se vydáme na operetu. Když na jeviště vtrhne jako Inspektor vyšetřující podivné události v osamělé hospodě, energie představení se okamžitě změní. Má tu takový ten chladný, analytický punc, který v kombinaci s hudebními vložkami vytváří třeskutou směs. Dej si k tomu oblíbené pivo a užívej si sobotní pohodu.

Den 7: České nebe a moudrý Svatý Václav

Náš maraton zakončíme v neděli něčím vznešeným. V poslední hře divadla ztvárnil samotného patrona české země (případně Jana Husa, podle toho, jakou verzi seženeš). Je to nádherná tečka za celým týdnem. Hra je plná chytrého bilancování o české povaze a historii, a on tomu dodává obrovskou dávku důstojnosti, proloženou tichými, smrtícími fóry.

Mýty a realita: Co jste o něm možná nevěděli

Během let se kolem jeho osoby vyrojila spousta zvláštních drbů. Pojďme si vyvrátit ty nejčastější nesmysly, na které občas narážím na internetu.

Mýtus: Byl to vlastně vystudovaný profesionální herec, jen to před lidmi tajil, aby udržel image divadla.
Realita: Naprostá hloupost. Skutečně byl vyučeným nástrojařem a léta dělal manuální práci. Herectví se naučil až za pochodu na prknech, co znamenají svět.

Mýtus: Objevil se výhradně jen na divadelních prknech a kameru k smrti nenáviděl.
Realita: Vůbec ne! Můžeš ho vidět v mnoha skvělých filmech Zdeňka Svěráka, jako jsou Vratné lahve nebo legendární Nejistá sezóna, kde hraje vlastně tak trochu sám sebe.

Mýtus: Jeho proslulý knír byl jen falešná divadelní rekvizita, kterou si po představení odlepoval.
Realita: Tak tohle mě vždycky rozesměje. Knír byl samozřejmě poctivě vypěstovaný a pečlivě zastřihovaný originál, žádná levná lepenka z rekvizitárny!

Často kladené dotazy (FAQ)

1. Kdo to přesně byl?

Byl to jeden z nejikoničtějších a nejoblíbenějších herců slavného Divadla Járy Cimrmana, známý pro svůj suchý humor, kamennou tvář a civilní neherecký projev.

2. Znal se doopravdy se Zdeňkem Svěrákem od dětství?

Jasně, byli to kamarádi už od základní školy. Dokonce prý společně sdíleli školní lavici, což jim dalo základ pro celoživotní přátelství a skvělou chemii.

3. Kdy nastoupil do slavného divadla?

Oficiálně se stal členem souboru v roce 1981, kdy pomohl vyřešit tehdejší personální krizi. Od té doby tam působil až do konce svých sil.

4. Hrál i v klasických filmech?

Ano, mihl se v celé řadě českých kultovních klasik. Často šlo o menší, ale naprosto zapamatovatelné role, jako třeba ve filmech Vratné lahve, Lotrando a Zubejda nebo Pražákům, těm je hej.

5. Jaké byly jeho nejoblíbenější koníčky?

Kromě divadla byl známý jako obrovský milovník piva a dobré party lidí. Rád trávil čas se svými kolegy po představeních v hospodě, kde se probíraly všechny radosti i strasti života.

6. Kdy a kde se narodil?

Světlo světa spatřil v Praze v roce 1936, těsně před začátkem velkých světových turbulencí, což nepochybně zformovalo jeho silný, odolný charakter.

7. Proč se u divadla drží neherectví?

Tento styl zavedli už zakladatelé divadla. Myšlenka je taková, že cimrmanovský text je sám o sobě tak chytrý a vtipný, že přehnané herecké grimasy by ho jen rušily. Jde o přednes a slovo.

8. Kde se dají jeho hry dneska sehnat?

Máš spoustu možností! Většina her je dnes dostupná na různých streamovacích platformách, dají se koupit na DVD nebo poslechnout v audio podobě na internetu.

9. Jaký je jeho největší odkaz?

Zanechal nám důkaz, že k tomu, aby člověk rozdával radost milionům lidí, nepotřebuje tituly z uměleckých škol. Stačí mu dobré srdce, pokora a neskutečný cit pro správný okamžik.

Když to vezmu kolem a kolem, tahle legenda nám všem ukázala, jak krásný může být humor, když se nedělá na sílu. Snad se ti dnešní povídání líbilo a možná tě i inspirovalo, abys vyzkoušel náš 7denní divadelní plán. Běž do toho, napiš mi do komentářů, jaká hra se ti líbila nejvíc, a nezapomeň si rovnou pustit záznam s legendárním Náčelníkem! Přečtěte si i další naše články o zlaté éře českého divadla a sdílejte tento text se svými přáteli, kteří ocení pořádný kus inteligentní zábavy.