Osobnost filip neusser: Kariéra a vize

Fenomén filip neusser a jeho nezpochybnitelný vliv na náš sport

Hej, pokud tě vůbec trochu zajímá české sportovní prostředí, jméno filip neusser jsi už určitě zaregistroval, protože o něm v poslední době mluví úplně každý. Není to jen tak nějaká náhoda. Dostat se od brankoviště v pozemním hokeji až k těm nejvyšším patrům sportovního managementu vyžaduje naprosto šílené odhodlání a ostré lokty. Před pár měsíci jsem seděl v jedné pražské hospodě na Letné a vedlejší stůl se začal dost hlasitě hádat o tom, kam vlastně tečou peníze ze státního rozpočtu na sport. Padala tam různá jména, padaly nadávky, ale jakmile někdo zmínil právě tohle jméno, diskuse se najednou stočila k tomu, že konečně někdo zkusil s tím zatuchlým systémem pořádně zatřást.

Tenhle chlápek reprezentuje obrovský přesun od staré školy k něčemu mnohem systematičtějšímu. Nemusíš s ním souhlasit úplně ve všem, ale jeho drajv a schopnost pojmenovávat věci pravými jmény prostě ignorovat nelze. Prošel si vrcholovým sportem, má zkušenosti ze zahraničí a hlavně ví, jak hrozně moc bolí, když klub nemá peníze ani na pronájem haly pro trénink dětí. A přesně proto se rozhodl vzít to do vlastních rukou a posunout český sport o obrovský kus dál.

Od mantinelů k dotacím: Co nám to reálně přináší?

Pojďme si na rovinu říct, proč by tě tohle téma mělo zajímat. Není to jen o prázdných slovech v novinách, jde o reálné dopady na klub, kam možná chodíš hrát o víkendu pralesní ligu, nebo kam posíláš svoje děti na tréninky. Ten hlavní přínos spočívá v totální přestavbě toho, jak vnímáme financování a řízení sportovních organizací. Neusserův styl práce by se dal shrnout jako snaha o brutální otevřenost a efektivitu. Když máš jasná data, nemůžeš podvádět. Když chybí systém, nastává anarchie. A český sport byl hodně dlouho přesně takovou anarchií.

Zde je rychlý přehled jeho hlavních milníků:

Co z toho máme my, obyčejní smrtelníci? Mám tu hned dva parádní příklady z praxe. Prvním je tlak na rozvoj lokální infrastruktury. Místo stavění jednoho gigantického stadionu pro pár vyvolených začal mnohem víc tlačit na to, aby se opravovaly tělocvičny ve školách a stavěla menší tréninková centra na maloměstech. Druhým obrovským benefitem je snaha o digitalizaci byrokracie. Trenéři mládeže dřív trávili desítky hodin vyplňováním nesmyslných excelových tabulek, místo aby byli s dětmi na hřišti.

Základní principy pro uzdravení sportu podle jeho vzoru jsou tyto:

1. Zavedení naprosto striktních pravidel pro rozdělování státních peněz na základě reálné členské základny.
2. Odstřihnutí takzvaných mrtvých duší z databází, na které některé kluby dříve braly peníze neoprávněně.
3. Maximální podpora ženského a menšinového sportu, aby nedocházelo k tomu, že sto procent zdrojů shrábne fotbal a hokej.

Začátky s hokejkou v ruce

Když se řekne vrcholový sport, spousta lidí si představí hned miliony na účtech a luxusní auta. Ale realita pozemního hokeje, ze kterého pochází, je úplně o něčem jiném. Je to tvrdá dřina, krev a pot za naprosté minimum peněz. Dlouhá léta strávil jako brankář národního týmu a okusil i tvrdou školu v německé bundeslize. Chytat rány míčkem, který letí rychlostí přes sto kilometrů za hodinu, tě naučí jedné základní věci – nesmíš uhnout před problémem. A přesně tenhle postoj si s sebou vzal i do pozdější kariéry. V pozemním hokeji si prostě všechno musíš oddřít sám, nejsou tam armády asistentů a masérů, jsi tam jen ty a tvůj tým. To ho naučilo obrovské pokoře a respektu k menším sportům, které dnes a denně bojují o přežití.

Evoluce z brankáře do obleku

Přechod ze hřiště do kanceláře bývá pro spoustu sportovců neřešitelný problém. Často neví, co se sebou. Neusser to vzal hopem rovnou přes komunální politiku. Působil na radnici Prahy 3, kde si vyzkoušel, jak vlastně funguje ta nudná, ale nezbytná úřednická mašinérie. Naučil se psát rozpočty, vyjednávat s politiky, hledat kompromisy tam, kde by normální člověk už dávno práskl dveřmi. Tady si uvědomil, že jestli chce něco změnit na národní úrovni, musí znát dokonale systém zevnitř. Už to nebylo o tom, jak vykrýt penaltu, ale jak vykrýt nesmyslné škrty v rozpočtech na mládežnická centra.

Moderní tvář sportovní diplomacie

Když se dostal do čela Národní sportovní agentury (NSA), čekalo ho peklo. Neuklizený stůl po předchůdcích, naštvané sportovní svazy a hrozba, že kluby nedostanou včas peníze a prostě zkrachují. Teď, v roce 2026, už trochu víc vidíme plody téhle divoké éry. Naučil české sportovní prostředí, že manažer nesmí být jen loutka, která podepisuje, co jí kdo přinese na stůl. Musí být vizionářem. Musí umět říct mocným bossům tvrdé „ne“, i když to znamená, že na něj zítra vyjde očerňující článek. Nastavil standard, že sportovní řízení musí připomínat řízení moderní korporace, ne nějaký pochybný zájmový spolek.

Jak vlastně funguje financování sportu v praxi?

Dostáváme se k té složitější části, u které spousta lidí normálně usíná, ale pokusím se ti to podat lidsky. Představ si, že stát má k dispozici obrovský hrnec plný peněz – bavíme se tu o miliardách korun. Problém je, že všichni k tomu hrnci natahují ruce a křičí, že zrovna oni ty peníze potřebují nejvíc. Dřív se to rozdělovalo stylem „kdo má lepší známosti, dostane víc naběračkou“. Dnes se celá tahle gigantická mašinérie opírá o Rejstřík sportu. To je vlastně obří digitální databáze, kde každý klub musí prokázat, kolik má dětí, jestli reálně trénují a jaké mají výsledky. Zní to logicky, viď? Přesto to byla obrovská bitva tohle vůbec uvést do praxe, aby systém nelzeval obcházet.

Metodika rozdělování dotací a tvrdá data

Metodika NSA funguje na základě poměrně složitých normativů. Spočítá se základní částka na jednoho registrovaného sportovce, ta se vynásobí koeficientem podle toho, do jaké kategorie daný sport spadá (např. olympijské vs. neolympijské, prioritní vs. neprioritní sporty). Poté vstupují do hry další proměnné, jako je věk dětí. Peníze na patnáctiletého dorostence jsou jiné než na pětiletého prcka v přípravce. Cílem těhle vzorečků je vytvořit totálně objektivní síto.

• Více než 6 miliard korun se každoročně točí ve státních dotacích pro sport a každá koruna musí být obhájena.
• Program Můj klub se stal naprostou záchrannou brzdou pro tisíce malých vesnických a městských spolků napříč celou zemí.
• Zásah do infrastrukturních fondů dnes zaručuje, že haly musí splňovat přísné ekologické a provozní standardy.
• Systém odhalování mrtvých duší vyškrtal tisíce falešných záznamů z databází, čímž ušetřil miliony pro ty, co sport dělají reálně.

7 lekcí k profi vedení klubu podle Neusserovy školy

Chceš vědět, jak by se dalo postupovat, kdybys chtěl vzít nějaký zkrachovalý klub a dostat ho na vrchol? Tady je podrobný sedmibodový návod založený na principech, které tenhle chlap tak urputně prosazuje.

Krok 1: Definuje absolutně transparentní cíle

Než vůbec začneš cokoliv dělat, musíš si říct, co vlastně chceš vybudovat. Není nic horšího než klub, který žije ze dne na den a čeká, jestli od města dostane nějakou almužnu. Potřebuješ sepsat jasný pětiletý plán. Chceš vychovávat talenty pro první ligu? Nebo chceš spíš plnit roli masového sportoviště pro všechny děti z okolí, aby se neflákaly po ulicích? Obojí je správně, ale musíš to od začátku jasně definovat.

Krok 2: Analýza stávajícího personálního stavu

Udělej totální audit všech lidí, co se kolem klubu motají. Velkým neduhem v Česku je, že to dělají lidi jen ze zvyku. Musíš identifikovat, kdo z těch trenérů a funkcionářů má ještě reálný zápal a kdo se tam chodí jen schovat před manželkou a pít pivo do klubovny. Tohle je bolavé, protože často musíš říct do očí starým bardům, že jejich metody z osmdesátých let už prostě nefungují.

Krok 3: Komunikace napříč celým spektrem

Izolace zabíjí. Nemůžeš sedět zavřený v kanclu. Musíš neustále mluvit s rodiči dětí, s hráči, s místním starostou, ale i se sponzory z lokální pekárny. Vytvoření komunity je to, co ti klub nakonec podrží v časech, kdy stát náhodou seškrtá dotace.

Krok 4: Nemilosrdná digitalizace všech procesů

Papírové docházky a placení členských příspěvků v hotovosti na ruku? Tak to ani náhodou! Pokud chceš klub řídit jako profík, všechno musí být online. Zavedení klubové aplikace pro rodiče, elektronické omluvenky, automatické párování plateb z banky. Tím si uvolníš desítky hodin času měsíčně, které můžeš věnovat reálnému shánění peněz a zlepšování tréninků.

Krok 5: Brutální tlak na ekonomickou efektivitu

Musíš vědět, kolik tě stojí každá minuta zapnutého světla v hale. Není možné platit plnou palbu za vytápění o víkendech, když se tam nic neděje. Přehodnocení dodavatelů energií, vyjednání lepších cen za sportovní vybavení při nákupu ve velkém. Každá ušetřená stovka se totiž dá obratem investovat zpátky do hřiště.

Krok 6: Podpora těch nejmenších struktur

Nemá absolutně smysl nakupovat drahé hráče do dospělého áčka, když nemáš vlastní kvalitní přípravku. Všechno úsilí a peníze by měly v prvních letech téct dolů – na trenéry těch nejmenších capartů. Pokud uděláš super přípravku, rodiče ti ty peníze donesou sami, protože uvidí kvalitu.

Krok 7: Zajištění dlouhodobé finanční udržitelnosti

Závislost na jednom obřím dotátorském příjmu je cesta do pekel. Musíš vytvořit pavučinu menších příjmů. Zápasové bufety, lokální malé sponzoringy, pronájmy haly ve volných časech, merch klubu. Čím víc malých nohou tenhle stůl má, tím hůř se převrátí, když mu jednu zrovna podkopnou.

Mýty a drsná realita

Mýtus: Sport nepotřebuje vzdělané manažery v oblecích, potřebuje hlavně nadšené srdcaře, kteří to dělají zadarmo z lásky.

Realita: Srdce a nadšení ti je k ničemu, když kvůli formální chybě v papírech přijdeš o dotační miliony a musíš klub poslat do insolvence. Profesionalizace je prostě nevyhnutelná.

Mýtus: Pozemní hokej je malý bezvýznamný sport, který nemá člověka co naučit pro reálnou manažerskou praxi.

Realita: Být na špici v menším sportu tě naopak naučí neuvěřitelné efektivitě. Nemáš peníze na rozhazování, musíš otáčet každou korunu a řešit problémy přímo za pochodu, což je pro vedení obrovských struktur fantastická škola života.

Mýtus: Stejně všechny státní peníze nakonec vycucají fotbalové a hokejové svazy, menší odvětví nikdy nedostanou nic pořádného.

Realita: Nové reformní metodiky poprvé v historii začaly obrovské toky peněz systematicky tlačit i dolů k menším odvětvím, od atletiky po právě zmíněné okrajové týmové sporty. Rozdělování je mnohem spravedlivější než před deseti lety.

Často kladené otázky (FAQ)

Kdo je to vlastně ve zkratce?

Je to bývalý špičkový sportovec a sportovní manažer, který se výrazně zapsal do dějin českého sportu jako reformátor dotačních programů na pozici předsedy NSA.

Jaký sport dělal na vrcholové úrovni?

Dělal pozemní hokej, kde působil jako vynikající brankář jak pro naši reprezentaci, tak pro zahraniční velkokluby.

Kde všude chytal?

Největší stopu zanechal pochopitelně v České republice a následně také v prestižní německé lize, což je ve světě pozemního hokeje naprostá špička.

Kdy přesně vedl Národní sportovní agenturu?

V čele stál od května roku 2021 do prosince roku 2022. Bylo to extrémně dynamické a náročné období plné nutných škrtů a změn.

Je aktivní i teď v roce 2026?

Jasně, jeho hlas ve sportovním managementu rezonuje i teď v roce 2026. Neustále prosazuje své vize o čistém sportovním prostředí, radí organizacím a podílí se na lokálních i celostátních projektech.

Má nějaké sociální sítě, kde ho můžu sledovat?

Určitě, stačí si ho vyhledat na profesním LinkedInu, kde často postuje své docela rázné a zajímavé úvahy na téma ekonomiky a řízení.

Kde najdu víc informací o dotacích?

Nejlepší je sledovat přímo oficiální kanály MŠMT nebo Rejstříku sportu, případně odborné weby zaměřené na sportovní management v ČR.

Tak co, už chápeš, proč jméno filip neusser vyvolává takové emoce? Tenhle borec nám všem ukázal, že český sport nemusí fungovat jen jako černá díra na peníze, ale může mít jasnou vizi a řád. Změnit letité pořádky bolí a stojí to spoustu energie, ale jak vidíš, nese to obrovské ovoce pro všechny ty kluky a holky na hřištích. Nezapomeň tento článek nasdílet svým kamarádům z kabiny, možná se v některém z těch bodů najdete a posunete i váš vlastní klub zase o kousek výš!